Po tříkilometrové procházce do Terezína jsme plni očekávání vstoupili do pevnostního města. Nejprve jsme se dozvěděli něco o založení a fungování pevnosti, poté jsme se již věnovali tématu ghetta, třeba návštěvou domu L417, kde dnes sídlí Muzeum ghetta. Kdysi bylo toto místo domovem Jiřího Bradyho, Petra Ginze a mnoha dalších nadaných chlapců.  

Po krátké pauze na obídek jsme vyrazili k Malé pevnosti, která fungovala v letech 1940 – 1945 jako věznice pražského gestapa. Přes správní dvůr s přijímací kanceláří jsme se dostali k bloku A. Prohlédli jsme si hromadné cely, děsivé samotky, původní sprchy i „vzorovou holírnu“ a také místo, z něhož se podařilo několika odvážným vězňům uskutečnit útěk. Chodbou dlouhou půl kilometru jsme se dostali do místa popraviště. Poté jsme pokračovali přes hromadné cely a samotky na čtvrtém nádvoří, kolem bazénu gestapa a domu, v němž bydlel velitel pevnosti, až jsme se dostali do míst, kde naše prohlídka začala. No a nám začala být pěkná zima. Oproti tomu, co se kdysi v těchto místech odehrávalo, však byly naše omrzliny pouhou malicherností. 

Perličkou poslední části prohlídky byla návštěva nádherně zdobené synagogy vytvořené v nenápadném prostoru jednoho z terezínských domů, kde zároveň byla i ukázka stísněných ubytovacích prostor terezínských vězňů. Mezi poslední objekty, do nichž jsme zamířili, patřilo krematorium s blízkým hřbitovem. I toto ponuré místo k historii Terezína bohužel patří. 

Kolem čtvrté hodiny odpolední už z nás byly skoro rampouchy, a proto jsme s vidinou tepla ve vlaku zamířili zpět do nedalekých Bohušovic. Po příjezdu do Prahy jsme se vydali potěšit své žaludky na Václavské náměstí a pak jsme mohli pod sochou svatého Václava dnešní putovaní ukončit.  

Děkujeme za skvěle připravené toulky chladným Terezínem a za možnost připomenout si Mezinárodní den památky obětí holocaustu tímto výjimečným dnem! 
 

více fotografií zde

Jaroslav Vít